Dá se zbavit civilizačních chorob?
Schválně, znáte ve svém okolí někoho, kdo by byl úplně zdravý, koho netrápí žádný neduh? Já ne. Představte si, že jste člověk, který se stravuje zdravě, sportuje, nekonzumuje z rozmaru návykové látky, medituje, chodí na masáže, dbá celkově na svůj životní styl, ale stejně se objeví nečekaná zákeřná nemoc? Napadne vás, proč zrovna já a co s tím?
První, co spoustu lidí napadne je, zajít za lékařem, který napíše nějaké léky (řekněme si ale na rovinu, že ty často symptomy spíš jen potlačí, nevyřeší). Když takový člověk vystřídá pár lékařů a několikero léků, nic nezabírá, chce zkusit opravdu vše a má zájem se uzdravit, přijde na to, že by možná mohl zkusit něco alternativního (méně chemicky drastického nebo dokonce přírodního). Co když ale ani to nezabírá? Asi to bude mít nějaký důvod, že.
Co kdyby vám ale někdo řekl, že ví, jak se uzdravit z artritidy, schizofrenie, rakoviny, Crohnovy choroby, kožních problémů, ale i chronické únavy, chronické deprese a mnoha, mnoha dalších záležitostí terapeutickou metodou pečující o psychické zdraví? Tak čtěte!
Malý příběh na začátek
Evžen je kuchař, vaření miluje. Nejraději má maso s dušenou zeleninou. Pod pokličkou ale nedusí jen potraviny, pod pokličkou dusí i své emoce. Vůbec je nepouští ven a ony se tak ukládají v těle a hnijí, kvasí a bublají. Tyhle emoce se uzavřou uvnitř buněk jako pěkně naložený hermelín. Často se nám připomenou jakoukoliv více či méně běžnou nemocí (ne vždy je původcem vir nebo bakterie, ty to akorát chutně okoření).
Na čem je tato Evženova gastronomie postavena? Je prý dokázáno, že když se potlačují emoce, uvolňuje se do těla určitá biochemie a ta zablokuje určité receptory v těle. Na těchto místech pak může docházet k hromadění toxinů a rozvinutí nemoci (jako když dáte na hrnec s vařícími se těstovinami pokličku a voda chce utéct ven, najde si cestu skrz škvírky, tedy jako nemoc). Tělo samo se nějak regulovat prostě musí, aby nastolilo rovnováhu.
Co víme o lidské buňce?
Pamatujete si ještě, co jste se učili ve škole o buňkách lidského těla? Je to základní stavební jednotka, která zajišťuje metabolismus, dědičnost, růst nebo pohyb. To jsou holá fakta. Uznávaný lékař a propagátor alternativní a celostní medicíny Deepak Chopra se zabýval i tím, jak dlouho trvá takové buňce se v těle obnovit. Dnes už víme, že játra se zcela obnoví zhruba za 6 týdnů, děloha (my ženy víme) za měsíc a za rok prý není v těle člověka jediná molekula, která tam byla předtím (takže za rok je z nás nový člověk, hezké). Tělo se umí báječně regenerovat. V tom případě bychom ale všichni měli být zdraví a šťastní, že?
Jak je tedy možné, že když má člověk rakovinu, tělo se jí na základě těchto poznatků nezbaví samo? Deepak Chopra dlouho bádal a zjistil, že v buňkách jsou uloženy také tzv. buněčné (vědomé) vzpomínky. A než buňky odumřou, předají svoji (nemocnou, rakovinnou) informaci nově se rodící buňce, a tímto způsobem se v těle tyto rakovinné buňky mohou udržovat při životě (to od té buňky není moc hezký dáreček). Jak tedy zajistit, aby buňka odumírající předala buňce rodící se už jen normální, zdravou informaci zbavenou od všeho špatného (uplatila bych ji čokoládou, ale nefunguje to)?
Shrnuto a podtrženo
Podloženo by to mohlo být i díky novému vědnímu oboru, epigenetice. Ta se zabývá právě a především přenosem vědomí z generace na generaci. Co to znamená? Že může vnuk své babičky neznámo proč trpět traumaty, které si tato babička zažila třeba během války (mohou se na příklad objevit vzpomínky, které nepatří jemu).
Tak teď už je to jasnější. Buňky si v těle během procesu odumírání a rození se nepředávají jen informaci funkční (co má která fyzicky dělat a jak má vypadat), ale i informaci vědomého charakteru. To byla teorie. A co praxe?
Brandon Bays
Specialistka Brandon Bays se orientuje a působí již dlouhou dobu (stručně českým paskvilem shrnuto) v neurovědách, výživě, kineziologii, lékařské hypnóze a mnoha dalších formách alternativní terapie. Sama řadu let praktikovala zdravý životní styl. Přesto ale onemocněla rakovinou, kterou prý díky informacím Deepaka Chopry o buněčném léčení za 6 a půl týdne překonala. Našla díky těmto informacím svoji vlastní metodu, jak se uzdravit. Bez farmaceutických léků nebo chemoterapie. Napsala o své metodě, která jí pomohla, knížku a jezdí po světě dělat semináře (také k nám v ČR), aby předala své zkušenosti dál (www.brandonbays.cz).
Gabor Maté
Doktor, specialista na lidské trauma Gabor Maté (dnes tolik citovaný a uznávaný) ve svém dokumentu The Wisdom of Trauma (Vědomí traumatu) poukazuje na to, že potlačování emocí vede k odpojení se od sebe sama. Odpojení se od sebe sama znamená, že si takový člověk často vyrobí mechanismus, jak být vůči svému utrpení imunní. Tyto mechanismy pak vyvolávají nejrůznější psychické potíže jako deprese, úzkosti, OCD (obsedantně-kompulzivní porucha), alkoholismus, anorexie atd. A proč si je člověk vlastně tvoří? Aby měl pocit, že alespoň něco cítí, žije a není od sebe odpojený. Začarovaný kruh. Mimochodem dokument moc doporučuji, sleduje, proč někteří lidé propadají závislostem na čemkoliv a jak to souvisí s traumatem a potlačovanými emocemi.
Michael Pollan
Ještě bych ráda zmínila působivou sérii dokumentů spisovatele a profesora Michaela Pollana a pak už páček shledáček. Jedná se o 4 díly zaměřené na účinky psychedelických látek na lidskou psychiku (opravdu doporučuji shlédnout, možná to odbourá vaše předsudky na tyto látky). A proč je tady zmiňuji? Páč ukazují, jak jednoduché by to bylo zbavit se pomocí psychedelik všech civilizačních neduhů včetně rakoviny, odvážně řečeno, „na první dobrou“. Ale nečekaně to má své ALE, že. Jak jinak. Ehm, z čeho by byla živa farmacie, kdyby to bylo tak jednoduché?
První díl je zaměřen na LSD-25. Bylo objeveno chemikem Albertem Hofmanem ve švýcarské laboratoři z námelu v 50. letech. Zjistilo se, že ovlivňuje mysl, mění stav vědomí, vynáší na povrch aspekty mysli, které nejsou dosažitelné za běžného vědomí. Ještě v 70. let probíhala kvanta průlomových studií. Dokonce i CIA si dělala svoje vlastní výzkumy této látky a byla prý klíčová i při budování Silicon Valley. Americká vláda ale nakonec tuto látku zakázala v roce 1970, výzkumy skončily. Mimo jiné z důvodu, že by lidé mohli přestat poslouchat (svět přece potřebuje své ovečky, hm). Znovu se s výzkumy začalo pracovat až na počátku 21.století, a to opět ve Švýcarsku.
Druhý díl je věnovaný Psilocibynu, látce vyskytující se v určitých houbách. Klient podstupující terapii pomocí této látky prožívá znovu všechny svoje vzpomínky. Laboratorní výzkumy ukazují, že psychedelická léčba se vážně může dostat k jádru psychických poruch a má rozhodně potenciál léčit i neduhy fyzické jako je opět již několikrát zmiňovaná rakovina.
Třetí díl se věnuje látce MDMA. Používá se taktéž pro pochopení sebe sama, rozpouštění traumat. Odbourává strach, uvolňuje oxytocin (ano, ten, který se uvolňuje kojicím maminkám pro navázání spojení a empatie s dítětem). Do výzkumné skupiny se dostali především lidé, kterým nezabírala ani klasická terapie či léčba.
Už jen ve stručnosti o čtvrtém díle. Ten pojednává o Meskalinu, chemické sloučenině z kaktusu. Tu používá především kultura původních Američanů. Dozvíte se zde, jak Američané bojovali za legalizaci psychedelických látek a proč vlastně vznikla tendence vyjmout Meskalin z těchto legalizačních snah.
Tak třeba se budeme chtít čím dál tím víc zabývat tím, že běžné léky nás nespasí a je potřeba problém hledat hlouběji, na buněčné úrovni, vhodnou terapií. Člověk ale musí věřit v něco víc než jen materiální svět. Až budete mít příště chřipku, dejte si zázvorový čaj a namažte si hrudník tymiánovou mastí. Jo, a trpělivost. To je dobrý začátek, ne?